Alba s touto skladbou:
Illustratosphere,
Anděl posledního soudu,
Damnum Iniuria,
Zase mám za sebou těch 365 dní smutku, který sem musel vystát.
Sem přistál lopatkama na zemi měl jsem čekat že mi dřív nebo později něco takové přichystáš.
Stále se nedokážu zbavit těch citů k tobě a naivně si pořád myslim,že je to tak správně (ne),je na čase před tím přestat utíkat a příjmout to jak to je,nenechat se manipulovat.
Já nezůstanu sám a posunu se dál,přestanu se bát,najdu ženu,která za to bude stát.
Nebude to hned,budu muset vytrvat ale ty nezapomeň,že tě budu mít vždycky rád..
Nevíš jak bolí ,že tě nezajímám (nezajímam),mrzí mě že zahýbat je tvoje obliba..co ti budu říkat,prostě jsem tě miloval a že sem věřil,že ty mě to byla čistě moje chyba.
Já žárlím a proto miluju,láska jak puzzle a ty já spojuju.
Láska jak dům a ten já buduju.
Ať už prší,sněží nebo padá to listí,chci tě mít u sebe a tím sem si jistý.
Jsem naivní,tak jen vzpomínám ty víš,tak nechoď ke mně blíž..
No slunce nám zapadlo a všechno už skončilo,chtěl jsem jen druhou šanci.
Srdce mi odpadlo a srdce mě prosilo,štěstí už uhaslo nadobro finýto.
Nechci to,vidím to naivní kluk..no byl jsem to já,už skončila ta naše cesta..stačila mi věta už je pozdě a tím jsi to skončila.
Brána se zavřela,důvěra umřela,jistota zmizela..Kam jsi to odešla?!
