Alba s touto skladbou:
Chromý koně,
Tvař se
Amitrochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,
Fmáš to jistý
Gprovždycky, nastav
Amiuši vzpomínkám,
jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
jak
Ftenkrát, když nám
G
2a05
tvrdili, že je
Amivítr stříbrný.
®: A
Ftváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
zaho
Dmidili lampióny a
Dnašli hospodu,
ale
Ftaky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a
Dmižádostivost těla a pak
Dradost z volovin,
a ta nám
Amizbejvá.
Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
a cenzoři nám kázali o správným umění.
®:
A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.
®: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
zahodíme lampióny a najdem hospodu,
a tam svýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin,
/: a ta nám zbejvá. :/
