Alba s touto skladbou:
Jednou jó, jednou né,
Ty nemáš vůbec zdání, jak mám strašný sny
je to věc k nevydržení
Často mně hatěj plány do budoucnosti
a ničej moje snažení
Vždycky to stejně začíná
a atmosféra strašlivá
a pak ticho děsivý
Tak zrovna včera jsem jako po ulici šel
a vlastně vůbec nevím kam
Pouliční světla náhle zhasla, bůhví proč
a já byl na tý cestě sám
Náhle jsem zaslech za sebou
jak tichý kroky za mnou jdou
a to ti řeknu, jsem se bál
Chtěl jsem se probudit, sen z hlavy vypudit
po chvíli zas spát
Jenže jsem nemohl z toho sna vystoupit
do kloidu se dát
Kolikrát jsem jen tak ležel, chtělo se mi spát
bál jsem se usnout před ránem
Pak jsem se propadával stále hloub a hloub
já tenhle pocit stokrát měl
Cítil jsem teplo, vlhko, puch
šlo to jak z nakaženejch úst
a temno bylo příšerný
A byla strašná tma, větší, než si kdokoliv dokáže představit,
na konci někde v dáli hořel malý plamínek, ten plamínek se
začínal přibližovat, a tím jak se blížil, se začínal zvětšovat
bylo cítot jeho teplo, jeho žár, plamen se rychle rozšířil na cestu
místnost, od místnosti chytnul celý dům, od domu celé město,
od města celá země a od země pak celá naše zeměkoule,
ta se řítila vesmírem ve strašlivé křeči a křičela na sestry planety:
Tady jsem, zachraňte mě, hořím, hořím, hořím!!!
