Ona se vznáší
Je mi lehce,
Bezvadný den;
Jako to slunce,
Co padá na ranvej
A oblaka plují
Planeta se otáčí
Ona se vznáší
Ale něco mne popichuje
Jestli tomuhle uvěříš
Budeš ztracen a láska si tě najde,
Když se dráha zakroutí,
A píseň končí,
Ona se vznáší.
Znám důvod proč,
Se cítím tak blaženě;
Mé srdce sice stále šumí
Uvnitř mé hrudi, však;
Ona je na špičce,
A přestat nemůže;
Ona se vznáší.
Přitakávající cizinec
Rozžíná svíčku o půlnoci,
Její hlas zachroptěl;
Pak uskočila,
Však stále se vznáší.
Povídá: „Ó, ty čítankový milenče náš,
Podcenil jsi moji sílu,
Jak již brzy uhlídáš…
Pak hned na kolena poklesnu
Vstříc nebi hrozím a celý se třesu,
Bojím se, že bych snad byl
Zrazen, opuštěn,
Před jejím ledově kávovým zrakem.
Nemůže již spát,
Měsíc rudne,
Zápasí s horečkou,
V posteli žhne;
Chtěla by si jenom promluvit,
A tak jsme si vyšli,
Nad námi kaštanový svit.
Povídá: „Zřejmě jsou tyto emoce,
Tak blízko lásce, jak jen láska může být“
S tím jsem musel souhlasit
Pak se měsíc rozevírá,
A zatáčka je jediné, co si ona vybírá;
Ona se vznáší.
Povídá: „Ó, ty čítankový milenče náš,
Podcenil jsi moji sílu,
Jak již brzy uhlídáš…
Pak hned na kolena poklesnu
Sesypu se, až umdlévám,
Jako by pochytala všechen dech
Mého hlasu do lahvičky,
A já jen nemohl získat zpět.
Je mi lehce
Bezvadný den
Jak to slunce,
Co padá na ranvej
A oblaka plují
Planeta se otáčí
Ona se vznáší.
