Život se jak splašenej
kolem mě jen hnal
vinou mou
a to co mi dal
chtěl nelítostně brát
Nejeden zub zkaženej
a na srdci šrám
s prasklinou
jen nechal touhu znát
a schopnost že mám rád
A pak se zjevíš jako sen
ze země zvedneš a já jsem
neprohrál
Jó máš na mě hlad no tak si ho hlaď
je bláznivej
jó skonči ten pláč a dík není zač
nepřestávej
Cítím se zas zmatenej
rozum odlétá
pustinou
tisíc kladiv ran
a zvony slyším hrát
Ve všech stěnách zazděnej
láhev dopitá
s bublinou
hledám smysl rád
a kde bejval práh
