Alba s touto skladbou:
Žalmy 3 - Pozvedám své oči k horám,
1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků". Žalm Davidův.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
9 „Svěř to Hospodinu!" „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"
10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!
21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;
22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! -- A tys mi odpověděl.
23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!
25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.
26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.
28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.
29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.
30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.
31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,
32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!"
