Kamkoli půjdeš
Ten večer padalo sluncehořela tráva a anděl zavřel brány ráje
a otočit se nebyl čas když jim úzkost v zádech mráz
a ona se náhle začla smát a on jí řek buď chvíli zticha
teď přijdou války mor a hlad náš hřích byla pýcha
v tom spatřil v jejím smíchu pláč a stopy tmy uprostřed světla
a už se neptal proč a nač když řekla:
kamkoliv půjdeš půjdu já vždyť ty si mnou já tebou
ať už je světlo a nebo tma vždyť náš Pán cíl té cesty zná
a čelo pálí nohy zebou
na Betlém padla temná noc když jí řek Marie vstávej
všeho nech pros Boží moc, připrav dítě oslík čeká,
zítra ráno bude slyšet hlas pramáti Ráchel na kolenou
a kdesi v dálce cizí zem cesta v poušti na ní muž z ženou
zaléhá když uslyšel za obzorem ozvěny pekla,
ale pak přeci jen dál šel, když řekla:
kamkoliv půjdeš půjdu já vždyť ty si mnou já tebou
ať už je světlo a nebo tma vždyť náš Pán cíl té cesty zná
a čelo pálí nohy zebou
stojíme tu teď každý sám a mezi nás se tíseň vkrádá
v obraze jemuž chybí rám nás zdá se nikdo nepostrádá
a úhel našich pohledů se náhodou na chvíli srazí
a není najednou co skrýt stojíme před sebou jakoby nazí
cesta, jež se nám otvírá nás vábí zároveň leká
v čase který se zastaví jak před mořem tekoucí řeka
