Alba s touto skladbou:
Ikarus,
Byla hluboká noc, venku cizí pes vyl
a já u okna stál a pil.
Zřel jsem jen jeho stín, měl rozplizlý tvar
a vypadal jak Lomikar.
Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do noci hledíme, a vlastně nevíme,
zda je to opravdu anebo jenom tak naoko.
Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese,
do noci hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se.
Chtěl jsem okřiknout jej, myslím psa v oné tmě,
ale neměl jsem slov, jimiž to lze.
Vzal jsem do ruky kolt, jenž v mé komodě byl
a na černý stín jsem namiřil.
Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do noci hledíme, a vlastně nevíme,
zda je to opravdu anebo jenom tak naoko.
Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese,
do noci hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se.
Ruka chvěla se mi, neboť z krbu šel mráz,
pak se na vteřinu zastavil čas.
Tmě se zježila srst, já ucítil strach
kdo má na spoušti prst, je vrah.
Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do noci hledíme, a vlastně nevíme,
zda je to opravdu anebo jenom tak naoko.
Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese,
do noci hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se.
Výstřel protrhl tmu jako rybářům síť
jako sudičce řeč a nit.
Té noci špatně jsem spal v záři voskových svic,
ráno tam co byl plot, nebylo nic.
Do dne a do roka za zvuků baroka se rodí rokoko, do noci hledíme, a vlastně nevíme,
zda je to opravdu anebo jenom tak naoko.
Do dne a do roka za zvuků rokoka se rodí secese,
do noci hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se.
