Kolik je smutného, když mraky černé jdou,
lidem nad hlavou, smutnou dálavou.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu mněl,
za čas odletěl, každý zapomněl...
R: Mněl kapsu prázdnou Frenky Dlouhán,
po státech toulal se jen sám
a že byl veselej, tak každej mněl ho rád.
Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,
a každej, kdo s ním chvilku byl,
tak dlouho se pak smál.
Tam, kde byl pláč, tam Frenky heskou písčň mněl,
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj,
Frenkův spěv jde dál, s nocí, s písní dál...
R: Mněl kapsu prázdnou...
Tak Frenkyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše, smutne spí.
Bůhví jak, za co tenhle smíšek konec mněl,
farář píseň pěl, umíráček zněl.
R: Mňel kapsu prázdnou...
