1.
Půlnoc klid se nad městem sklání
měsíc tají svá přání lampám za nárožím
Vítr sténá a předhání se s meluzínou
listí fouká k nohám mým
R:
Stíny lamp tvář přízraků teď náhle získávají
Ptáš se straší když jas lampy zháší
a den svůj úsvit vítá!
2.
Půlnoc měsíc tajemně září
na mou samotu stáří světlem chladným jak mráz
Znám i krásu z dob dříve nežli spálil ji čas
ba i lásku štěstí v nás
3.
Svítá lístkům vadnoucích růží
rosa záchranu dluží s nově příchozím dnem
S dalším ránem se tak jako ta slunečnice
ráda stáčím za sluncem
4.
Toužím chvíli vrátit se zpátky
číst jen tak mezi řádky v knihách pradávných dnů.
Když v nich najdeš kde vlastně je klíč ke štěstí skryt
život další začneš žít
5.
Půlnoc měsíc tajemně září
na mou samotu, stáří světlem chladným jak mráz
Znám i krásu z dob dříve než-li spálil ji čas
znám i lásku štěstí v nás
R:
Příchut´prázdných dlouhých dnů se vznáší kalným ránem.
Sfouk lampu vítr či se s přítmím loučí?
Den stává se tvým pánem!
6.
Svítá v slunci naděje prýští
pro mne pro život příští prázdnu nesmím se vzdát
S novým ránem noc další skrýváš ve vzpomínkách
jako tenkrát tisíckrát
R:
Slunce září výškou stromů
Zdá se vadnou jako jarní kvítí.
Jsou prázdnější než prázdné
7.
Hýčkej mě letmým dotekem skrání
Slyš můj pláč vzpomínání na dny zázračných změn
Chvilka stačí a co je štěstí pochopíš sám
Hleď jak vítám další den
