Odpusťte nám ty naše hříchy,
že někdy zlí jsme, plný pýchy.
V patnácti že kouřit zkoušíme,
za školu že semtam chodíme.
Ze všeho nejvíc že nás trýzní
láska a že jen v ní chcem vyznít,
že můžem žít bez oběda
snáz než svou víru nehledat.
Až někdo zeptá se v co věřím,
ze svého dá mi pár svých vteřin.
Pak já mu povím co bych chtěl
a proč jsem svůj čas zabíjel.
Já mu svou pravdu celou dám.
Odpusťte nám ty chvíle strachu
až zase jednou příjdem na chuť
podlehnout kouzlu volání,
které nás nutí k toulání.
Odpusťte nám ty rychlý soudy,
průhledný podvůdky a boudy.
Psi který štěkaj nekoušou,
obzvláště neví-li čí jsou ...
Až někdo zeptá se v co věřím,
až ze svého dá mi pár svých vteřin,
pak já mu povím co bych chtěl
a proč jsem svůj čas zabíjel.
Já mu svou pravdu celou dám.
Až někdo zeptá se v co věřím,
až ze svého dá mi pár svých vteřin,
pak já mu povím co bych chtěl
a proč jsem svůj čas zabíjel.
Já mu svou pravdu celou dám,
celou dám.
