Bylo to znovu silný, jako vztahy ze střední,
nesměle kolem sebe chodili, spojený pohledy,
byl to jejich večer, byla to jejich jízda,
cejtil závrať ze života, jak jí začal líbat.
Když se ráno probudili, nechtěli se rozloučit,
někdy to přijde samo a ty jen musíš jít,
scházeli se často, pili víno, rty jim žnuly,
ty si můj poslední, nechci tě někam pustit.
Hlasitě se zasmál, ona se smála míň,
uklidnil jí tvrzením, ty si pro mě vším,
pořád mu psala, "Co ty tvoje jiný?" žertovala.
Říkal si, možná se jen doma cítí prostě sama.
Nosil jí dárky, oslavoval její hebkou tvář,
"Jen buď v klidu doma", já se o vše postarám,
jakmile vypad´ z bytu, začla ráno z lahve pít,
hledala způsoby jak žít, a přitom nežárlit.
Utápím se ve tvých očích, když se milujem,
tiskni mě pevně, ať vím, že to není sen,
jsou věci, který nedokážeš nikdy pochopit
(už vím jaký to je, když tě upaluje cit).
Utápím se ve tvých očích, když se milujem,
lásku nikdy nevysvětlíš jenom rozumem,
jsou věci, který nedokážeš nikdy pochopit
(už vím jaký to je, když tě upaluje cit).
Její samota trčela jako věžák do noci,
její oči těkaly, čekaly jeho doteky,
když jí vzal ven, dělala mu před druhejma scénky, nesnesu ten pohled, jak tě očumujou ženský.
Já to myslím vážně, myslim to celý vážně,
vůbec nevíš, jakou k tobě chovám lásko vášeň.
Lepší zemřít teď, než pozorovat jak mě zradíš,
lepší zemřít na vrcholu, ať jsem klidně kacíř.
Tohle nechtěl slyšet, cejtil jak ho obepíná stín,
co s tím, ale pochyby udusil její klín,
ano, já vím, to je ta síla, co nás tlačí k zemi ,
vydáni sami sobě napospas jak příboj vlny.
Nevíme proč je láska, proč je bolest, proč jsou slzy, prosím, vysvětli mi čí jsou tyhle cizí vlasy.
Pevně jí objal, zavřel oči, věřil, že to zmizí,
my to zvládnem, hlavně nepodlehnout temným vizím.
Utápím se ve tvých očích, když se milujem,
tiskni mě pevně, ať vím, že to není sen,
jsou věci, který nedokážeš nikdy pochopit
(už vím jaký to je, když tě upaluje cit).
Utápím se ve tvých očích, když se milujem,
lásku nikdy nevysvětlíš jenom rozumem,
jsou věci, který nedokážeš nikdy pochopit
(už vím jaký to je, když tě upaluje cit).
Tak to je vzbudit se, a přitom vůbec nevědět,
proč jsi, jaká jsi, a jakou tě chce venku svět,
nechci tě vlastnit, stačí mi jen s tebou navždy být, kdo ti pořád píše, za kým musíš zase jít.
Výkřiky a hádka, další podezření z nevěry,
jeho útěk v pátek z bytu, návrat v neděli,
večer vášeň, doteky, sex a cíga v posteli,
lásko, tohle nemá smysl, takhle jsme to nechtěli.
Prosila ho, hýčkala ho, byla pár dní v klidu,
zůstával s ní, i když věděl jakou dělá chybu,
když se vrátil domů neuslyšel její hlas,
její tělo na koberci obklopilo chlad,
a na papíru stálo: Láska si hold nevybírá,
buď je a nebo není, teď to musíš jenom cejtit,
a já tě milovala víc než jsem sama chtěla,
je to silnější než já, sbohem, vím co dělat.
Utápím se ve tvých očích, když se milujem,
tiskni mě pevně, ať vím, že to není sen,
jsou věci, který nedokážeš nikdy pochopit
(už vím jaký to je, když tě upaluje cit).
Utápím se ve tvých očích, když se milujem,
lásku nikdy nevysvětlíš jenom rozumem,
jsou věci, který nedokážeš nikdy pochopit
(už vím jaký to je, když tě upaluje cit).
