Alba s touto skladbou:
Volným pádem,
Nezařazené,
Stereo,
Všechno dobrý,
Krokodýl Ghandee,
České pesničky,
2011,
Ať von zacvrč!,
V pasti,
Olympic Retro 4 - Olympic 4,
Jaká bude moje role, až mi bude čtyřicet, budu jen rekapitulovat, dívat se hrdě zpět, nebo třídit poznatky, hledat větší začátek, muž mnohých post či vězeň myšlenek? Protože mysle člověka, bejvá občas těžký jako stíny ve snu, slepec na okraji stezky, když jdu prázdnou ulicí, cejtím jak je mi dobře, noční klid, měsíc, nehybnost moře. Houfy otázek na duši utvářejí mat a pak v očích lesk, masku si nebere jen kat, když je láska tak je stesk, vyrovnat se s ním je zdí. Straší mě zatoulanej pes v příběhu co končí hůř, než v Cesarovi Brutův nůž a proto jsou tu otázky věčný jak velkej vůz. Nech mě, nech mě být, chci to pochopit, když není život tajemstvím, není proč promluvit, je to smutek chvíle, co nás dělá upřímné, jako pegasova krása, kterou závist nemine, čím víc máme odhodlání najít sami sebe, tím víc sami sebe paradoxně ztrácíme.
Ref: Otázka tak co oni a co já, je mezi náma jako stíny blížící se z neznáma.
Otázka tak co oni a co já, je stopou člověka, pro nejž život není hra.
Otázka tak co oni a co já, je ocelově věčná, důkaz že musíme být dva.
Otázka tak co oni a co já, je stále podstatná pro bytost co se z lásky ptá.
Zamíchám lžičkou v kafi, usměju se na servírku, další den je pryč, prázdnej námět do deníku, vzpomínky jsou jako skvrny na okraji hrnku od kávy do níž promítáme obrazy, někdy se lidská vůle láme jako stéblo trávy, někdy je smutku tolik, že padaj celý lány. Skrze okna tramvaje vidím pár, co se směje, jejich radost mě činní klidnějším na tomhle světě. Vidím i tvrdý typy kam vlak slunce nejezdí, bojujou hrdě se sebou přitom toužej po štěstí. Ptám se a co oni, jak jejich story dopadne, když se země točí dál a ráno střídá poledne, já rezavim a mlčim jako starej kříž, život je přece víc než jenom cesta stoupat výš, život se rozlévá jako mocná délta Orinoca, dřív jsem musel běžet a teď se učím čekat.
Ref: Otázka tak co oni a co já, je mezi náma jako stíny blížící se z neznáma.
Otázka tak co oni a co já, je stopou člověka, pro nejž život není hra.
Otázka tak co oni a co já, je ocelově věčná, důkaz že musíme být dva.
Otázka tak co oni a co já, je stále podstatná pro bytost co se z lásky ptá. x2
