HVe frontách vozů v září minulej rok,
u kterejch dá se ztěží na dálnici držet
F#krok,
Hviděl jsem dívku umývat prach z předních skel,
měl jsem propocený záda z těch
F#koženkovejch sedadel.
HTak jsem vystoupil z vozu a nechal ho na kraji stát,
a díval se kolem proti gustu žádnej dišputát,
a pak jsem se jí zeptal jó jestli by nebylo vhod,
pro začátek někam si jít sednout a prohodit spolu pár slov.
R:
Tak koukni
Ejá dneska fakt nevím,
řekla,
Hco ti vodpovědět mám,
a neber si to nějak ve zlým,
já tyhle řeči už na zpamět znám,
F#Hjá lehám si denně
na přední skla řidičům,
a vím že jdu na nervy ženám a
F#svejm vlastním rodičům.
HJak se říká život mívá divnej spád,
to se namluví řečí, však myslí se to navopak,
zkrátka skončili jsme spolu a zavřeli ten hloupej krám,
ráno probral jsem se u ní, ještě dneska na to vzpomínám,
A tak se dívám vod toho září každej den,
na příkazy k cestám, jestli nevedou tím směrem,
v zrcadle vzpomínek jí vidím,
jak umývá prach z předních skel,
a zas mám propocený záda z těch koženkovejch sedadel
