Alba s touto skladbou:
Před odchodem vypni proud,
Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté
s úsilím, to ne.
Mám chuť na med i na ananas,
že bych tě líbal, jsem ti navrh´,
tvá pleť-samet, no jeden by žas!
A co ty oblé křivky navrch!
Moh´ jsem tušit, že ohrneš nos,
až se ti svěřím se svým citem.
S vírou v duši, jak na jaře kos
zas´ budu křičet pod blankytem:
Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou,
že je má!
Té, co říká-hrom tě vem´,
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou,
to mám!
Líný lenoch leh´ na otoman,
klidně tě zasklí ten tvůj docent.
To já bych nemoh´, jsem erotoman,
i když ne vždy a na sto procent.
Muž mých kvalit se nevnucuje,
kam přijde, tam to musí fičet,
dej se sbalit a šance tu je,
že snad i potom budu křičet:
Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou,
že je má!
Té, co říká-hrom tě vem´,
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou,
to mám!
Té, co snídá, právě té
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou,
že je má!
Té, co říká-hrom tě vem´,
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou,
to mám!
