Alba s touto skladbou:
Ženy,
Psal se 16.listopad dvatisícejedenáct,
A já si myslel že to bude příběh o nás.
Možná že se tomu budeš smát,
Ale já tě mám strašně rád.
Asi na tebe nemám věk,
Nebo jsem něco špatného řek?
Já vím že nejsem bůhví jaká hvězda,
ale tohle se mi vůbec nezdá.
Chci tě znát,chci ti pusu z lásky dát,
Ale na tohle myslím jenom sám.
Proč se bát? Proč se bát? Proč se bát?
Já se chci s tebou jenom smát.
Mám tě rád,tak už mě přestaň štvát!
Já chci s tebou ve sněhu stát.
Proč se bát? Proč se bát? Proč se bát?
Já už nechci na nikoho něco hrát.
Tak už přestaň se točit zády,
já chci abychom se na sebe zase smáli.
Je mi jasný že nejsem jako Dawe,
Ale tak to pochop! Nechci tě nechat bejt.
Chci ty chvíle sladký,zase vrátit zpátky.
Já nevím třeba máš ráda jeho,
Ale já bych ti chtěl říct nech ho!
Jenže na to nemám právo,
Chci aby se ti o mě aspoň zdálo.
Mám tě rád! Mám tě rád! Mám tě rád!
Chtěl bych tě tu mít,
A krásný chvíle s tebou žít.
Proč se nám to musí takhle srát?
Já chtěl jen blízko tebe stát.
Byli jsme spolu každém den,
Znal jsem tě už ňákej tejden.
Chtěl jsem s tebou být jen sám,
A říct ti sen co se mi zdál.
Byl to sen o nás,
Byl o lásce co je velká jako Dallas.
Bylo to krásný,nebralo to konce
A pak jsem už jen slyšel ty zasraný zvonce.
Láska k tobě? Ta nebere konce.
Koukám z okna ven,
To je fakt hnusnej den.
Já chci tebe jen,
Tak tomu VER!
