Pouliční lampy za temné noci v Échirolles
Připomínají spíš pády bomb Armagedonu
Zmařený žoldák hraje na svá ústa zmařená slova
Od bláznova zlatého náústku
Vítr profoukává jazíčky harmoniky
A ta hraje zbytečnou modlitbu o též jež jsem znal
Ale jak to tak bývá, nejlepší bodem
odkud začít vyprávět o minulosti je přítomnost
Jo, víte, mám slečnu a ona mě obnažuje svými ladnými polibky
Má přesně mojí velikost a ňadra bohyní
Ona mě líbá, ale je to tak neútěšné
Zatím co ona svírá můj úd, nenacházím
žádnou lásku ve vakuu jejich očí
Z postele kde ona leží hledím z okna do ulic
do těch temných ulic města Échirolles
Vzpomínám a vyhlížím, tu krásnou slečnu
jenž mě milovala ale jak Poe řekl
-"už víckrát ne"
Nosila jméno Lucie a oči modré
Její vlasy byli jak barevní hadi, jenž
se proplétali a dohromady tvořili rasta hlavu
jenž mě svádí až do dnes
Byla jako bohyně všech moří i souší
Jenž mě naprosto ovládla a nenechala mě
Dokud ze mě nevyšťourala poslední kousek osobnosti
Když po době mi má bohyně prozradila
Že musí dál, mé srdce se rozpadlo na milióny kousků
Některé kousky jsem našel a poskládal
Ale příliš mnoho jsem jich už nikdy nenašel
Ta bohyně ze mě udělala kata, v jehož srdci již nezbylo místa pro vůbec nic
Od té doby mé lože ještě navštívila spousta dívek, ale žádná nedostala nic
A tak tu ležím na posteli vedle té krásné slečny, jenž mám
A vyhlížím do těch temných, posedlých ulic města Échirolles
A ptám se svého vzácného ducha, jestli ji budu ještě milovat
Tak jak, jak jsem miloval tu, jenž mě zradila
Ale jak Poe bděl - "Už víckrát ne"
