1.
CŽivot
Gje pro mě obnošená vesta,
Amivše co se dalo, dávno už jsem prožil,
teď už mi
Gzbývá jenom jedna cesta, vst
Cříknout
Fsi tro
Cchu
C7jedu do žil
Pár ka
Fpek utrejchu jsem
Fmipožil a zítra zase pro změnu,
Cv případě, že
Amibych ještě ožil,
Dkul
2a1f
i hla
Gvou proženu (pro koho,pro ženu)
2.To jsem si říkal, když mi bylo dvacet, když nevěděl jsem kudy dál,
až dobrý přítel vrazil mi pár facek a pak se všemu se mnou smál.
Dva roky na to, to jsem se zas vešel, pro tu co měla oči jako mandle,
co měla pro mě, když jsem se s ní sešel, polibky s chutí cukrkandle,
pro níž jsem došel k rozhodnutí, že život pes je buď jak buď,
a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil, když nemám chuť.
3.Tu opět přítel objevil se náhle, nadávky jeho vyřkne z plných plic,
to byly kapky do mě duše zpráhlé a z té mě smrti nebylo zas nic,
až jednou lehl jsem si na koleje, neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,
ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel a pražce tlačily mne do lopatek
dobytčí vlak do městských jatek, měl ukončit mě trápení,
byl všední den a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.
4.Čekal jsem přítel zda-li se mi zjeví, aby mě vyrval smrti že klína,
nejde a nejde, asi o tom neví, tak jsem se zvěd a šel jsem do kina.
Život je pro mě obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si,
to říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí.
A proto kdo si neví rady, ten ať se smíří s osudem,
my dokaváde budem tady, tohle říkat nebudem.
5.Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak račte znát,
to říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se musí smát
