Alba s touto skladbou:
Chladno v duši,
Dobrý večer, mé jméno je Filip Chrastina a..
todle není žádný hit, todle není žádný song,
toto je moje srdce položené na beat,
mám chladno v duši.
Řeknu ti příběh, jde o dvě mladé stvoření,
ona anděl, on chtěl být vládcem podsvětí,
ona s hlasem božím, on básník, který složil,
písně, které nikdo a nikdy nepochopí,
pouze ona uměla docenit, proto ji tak miloval
a každý večer s její fotkou další řádky spisoval,
je to bojovník, i když o ní nikdy nebojoval,
její srdce patří jemu, on je nažvdy její bez debat,
oba byli dokonalí a to byla chyba a
samou láskou se někdy nemohli ani vystát,
oba dělali chyby, které si dokázali přiznat,
oba házeli všechno na sebe, oba chtěli pykat, za hříchy,
jen aby si dokázali, že ten druhý je podstanější než jsou oni sami,
oba se hádali, ale taky litovali,
poslouchej dál, jestli ti ten příběh přijde zajímavý.
R 2x
Někdy máš pocit, že se ti láska vyhýbá,
stojíš sám ve tmě, nechává tě na pochybách,
aji se zlomeným srdcem musíš jít prostě dál,
sbohem, lásko, ty jsi má jediná pure láv.
On věčně zlomený, neví a stále bloudí,
hledá lásku jinde, jenže žádná není lepší,
dělá hříchy pije, i když ví, že nesmí,
v hlavě má jenom jí, po večerech ani nespí,
srdce ho bolí, ale neozve se kvůli hrdosti
a většinou ignorace má kvůli svojí blbosti,
je si tím vědomý, jenže deprese je silnější,
je sobec, je mu líto,že už ho nikdo neřeši,
chlapec bez duše, chybí mu pouze obětí,
zatímco ona se směje jinde, on je zkouřený,
přemýšlí o konci a mnohdy až bez vědomí,
totálně omámený, zaprodaný okolí,
dává jí přednost ve všem, i tak už je zničený,
vyměňuje ho za lepší, připadá si obyčejný,
a to je chyba, ona si myslí, že je bezcitný,
ale svým chováním ho nevědomky dělá bezcitným.
R 2x
Někdy máš pocit, že se ti láska vyhýbá,
stojíš sám ve tmě, nechává tě na pochybách,
aji se zlomeným srdcem musíš jít prostě dál,
sbohem, lásko, ty jsi má jediná pure láv.
Už je to osmý měsíc, co se to s něma vleče,
on na ni pořád myslí, ať je ráno, ať je večer,
ovšem jaký bude konec, ani Bůh neřekne,
tento příběh je důkaz, že i hrdina změkne,
když se ho zeptáš na lásku, tak ani necekne,
řekne, že jí nezná a nikdy poznat nechce,
má strach z toho, že by to zase dopadlo stejně,
dává lásku pouze hudbě a pomocí hudby lásku ženě,
každý den si říká, že jí zaklepe na dveře,
chce s ní být v kontaktu a tak jí píše každý večer,
k čemu je to platné, když ona je šťastná přece,
on pro ni dělá cokoliv, ona na něho kašle,
červená a modrá - jsou pouze dvě kapsle,
láska je nemocí, kterou nevyléčí prášek,
znám toho kluka a znáš ho, jestli znáš mě,
mrzí mě to vážně.
R 2x
Někdy máš pocit, že se ti láska vyhýbá,
stojíš sám ve tmě, nechává tě na pochybách,
aji se zlomeným srdcem musíš jít prostě dál,
sbohem, lásko, ty jsi má jediná pure láv.
