Ve chlévě chrochtali vepři
Hádali se kolik jsou tři
Svině křičí: Je to málo
Špatně by se na třech stálo
Prase chrochtlo: Seš ty blbá
Stoje na třech, břich se drbá
Tři, to už je stabilita
Prostor, plocha, rozum, parta
Svině k němu v úctě vzhlédla
Potom do měkkého lehla
Vlastní čerstvé hřeje pěkně
Svině cítí se tak šťastně
Vepř se dál do úvah hrouží
Máme ještě trojici boží
Trojrozměrné jsou i světy
Ze tří se daj stavět věty
Tři bratři si stříbro šetří
Nazítří to spatří lotři
Střihnou si, co komu patří
Ve střílení bystří mistři
Chytří bratři cosi zvětří
Stříknou jed na třísky ostří
Zpod stříšky své třídy patří
Jak se lotři se smrtí skmotří
Vepř zkoprněl, bulvy valil
V trojce nový svět se tulil
Číslo žití vezdejšího
Smysl, děj a vzruch jde z něho
Začal tušit ještě více
Dostal ale do palice
Řezník zlaté zuby cenil
Když jelito kroupou šidil
Vepří duše k nebi stoupá
Mumlá: Život cenu nemá
V řeznictví své tělo shlédla
Tři je účel, smutně řekla
