EmiChtěl spolu
Fs ní, pořád
Amibýt, někam
Hjít, spolu
Emispát.
To se ví, byla fajn, dokořán měl ji rád.
Přišel pak ale den, kdy se zle vyspinkal,
tiše
Fvstal, zaved
Amijí do ba
Gžin, nepla
Hkal.
Postavil, políbil, pohladil, se zasmál,
slovo ji neřekl, strčil ji, jen tam stál.
Koukal se dolů, s bříškama prstů si hrál,
nechtěl ji a tak ji do země zahrabal.
Marně se
C#mi
273a
zvedá,
Hklesá stále
Aníž a
G#níž.
Marně ho hledá, ví že už ho neuvidí,
marně se vzpírá, síla ji už nestačí,
marně se zvedá, marně ho hledá,
marně se vzpírá dál.
Od těch dob nikdo ho ve městě neviděl,
Každý se jenom ptal, proč to vše udělal?
Každou noc od lesa dívčí hlas do tmy zní,
volá zpět lásku svou, jedinou, poslední.
EmiNad městem krouží dva barevní ptáci
a
Cstále jsou jiní a stále jsou jiní.