Poseďme ve sklípku bratříčci milý,
spollu jsme svobodu až do dna pili,
chci zůstat sám a nocí se procházim.
Tak už jsem ženich přátele moji,
už se mi duše má na svadbu strojí,
a už můj jazyk slovíčka nachází.
Suďte mě suďte vy strozí a přísní,
že toužím napsat svou Píseň písní,
pro sebe a pro tu co bude má,
že pro ní ktadu po sté a znova ,
všechna ta něžná a krásná slova,
co sepsal sám král Šalamou:
jak šňůrka z karmínu jsoou tvoje rty,
a tvoje nohy jak něžné gazeli,
jako dva koloušci v trávě zmizelí,
jsi celá bez poskvrny takková jsi,
taková líbezná.
Zahrada zavřená jsi milá má,
a když se ktobě má lásko skloním,
dech tvého chříbí jablky voní,
jsi mirha voňavá a píseň líbezná,
takková líbezná.
A já tu do noci co révou voní,
šeptám tak měžně a krásně o ní,
šťastný jsem více než král Šalamou.
Poseďme ve sklípku bratříčci milí,
jpolu jsme svobodu až do dna ppili,
tak an mně a na tu co bude má.
