Když už mně všechno leze krkem,
mám na to osvědčenej trik.
Řeknu si: svět je jen pár prken.
kterejch je škoda pro hřebík.
Kulisy z ohranýho škváru,
kostým a partner - prostě šok.
Co hrajem, nikdo nemá páru,
režisér - trouba, autor - cvok.
Ref.:
My jsme ti blázni, blázni z povolání,
my jsme ta banda, banda kašparů,
mordy a fóry, fóry k popukání,
všechno se vejde na káru.
U nás se mrtvej, mrtvej stokrát vzkřísí
a živej stokrát, stokrát dokoná,
a pak se sejdem, sejdem v zákulisí,
až za vším spadne opona.
V tu ránu jsem zas u maminky
a je mi sotva dvacet let.
Ráj pro mně voní vůní šminky
a prkna znamenají svět.
Den je jak vystřiženej z báje
a kašlu na kostým i plat
a jsem jen šťastnej,
že se hraje
a že v tom taky můžu hrát.
Ref.: ...................
To je to starý zaklinadlo,
co kouzlí zámky z papíru.
A proto - já dám na divadlo,
na kumštýře i na šmíru.
A komu děcko v duši dřímá,
těžko těm čárům odolá.
Řekne si: ten tyjátr je prima
a dá si se mnou dokola.
Ref.: ……………………
... tak nashledanou,sbohem v zákulisí,
až za vším spadne opona.
