1. Moje
Gnový fáro
Dupaluje silni
Gcí,
šustěj patníky a bílá čára je mojí společni
Dcí,
už od
Crána uháním
Dven, pryč z
Gměsta, pryč od
Cžen,
a tak
Gvečer pro mě skončil
Dna silnici první
G
2c00
den.
2. Moje nový fáro upaluje temnotou,
za zatáčkou se však loučím se svou samotou,
v bílý blůze krajkový lem,
´ v očích přání: "Sebou mě vem!"
A tak večer pro mě skončil na silnici druhej den.
3. Dva dny vozím dívku vedle sebe schoulenou,
její malou ruku neustále mám opřenou na svých kolenou,
v bílý blůze krajkový lem,
v očích přání: "Vem si mě, vem!",
A tak večer pro mě skončil na silnici čtvrtej den.
Sólo
4. Pátej den se dívka kloní ke mně blíž a blíž,
bílá krajka se bortí jak zlámaná mříž,
náhle náraz, všude tma jen,
auto hoří, já nemůžu ven,
a tak večer pro mě skončil na silnici pátej den.
5. Šestej den pak změnil mojí cestu nebohou,
vůz má barvu krajky, letí vzhůru oblohou,
sám Bůh mává na mne "Pojď sem,
sedmej den strávíš odpočinkem",
a tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den,
a tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den.
