Z vojenské stanice, tam poblíž hranice,
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl
a domek hliněnej s malými okny,
z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel.
Dítě spolu měli před Květnou nedělí
a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval.
R.Ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.
2.Když malá bývala, vždy ráda sedala
na kopci odkud vídávala z El Pasa zář
a vítr z večera plný těch světel
šeptal jí do snění a chladil jí horkou tvář.
Jak poníka laso táhlo jí El Paso
a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal.
R.Ústa s barvou vína ...
3.A roky letěly, děvče už dospělý
rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít.
Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty
a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
Tam život začíná, červená kantýna
její smích orchestr honky - tonk přehlušoval.
R.Ústa s barvou vína ...
4.Už není nevinná číšnice Feleena,
už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,
zná sliby pastorů, zlato prospektorů
a při tom se jí o jedný velký lásce zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty
muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál.
R.Ústa s barvou vína ...
5.Oči plný něhy a divný příběhy
vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád,
písničky o koních, balady z farem
s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.
