Alba s touto skladbou:
Oheň z dříví eukalyptu,
Stín Bl
Coodwoodu pad' na ten tichej hrob,
odkud vidět je Idle H
Fog,
my d
Cali tam kříž, aby sp
Amiát mohl Bob
a nás n
Dmiestrašil jeho kr
Gok,
i jm
Céno a den někdo na strom vyryl,
že tu konec vzal cesty sv
Fý,
však n
Camísto toho r
Amium ho zabil,
tak tam v
Dmiyškráb
G
2eb1
al: tiše sp
Cit.
Vždyť Boba snad znal celej Overland,
on prostě starej tulák byl,
duch venkovskejch cest, prachu konzument,
měl jen chlebník, žádnej cíl,
když vítr sem fouk' vůni borovic
a s ní zahučel vodní proud,
tak změnil se Bob, trošku poblednul víc,
jak by přes něj se chystal plout.
Hlas cizí tak měl, tiše hovořil:
už jde pro mě můj doprovod,
já kdysi, ach, dávno voják jsem byl,
teď jsem opilej vrak a šrot,
kde Bloodwood má stín, právě tam chci spát,
a když smůla vám vezme dech,
jen zkuste můj hrob znova překopat,
pak snad pomine ten váš pech.
Já slyšel jsem, jak ještě promluvil,
trošku vzduchu chtěl nalapat,
chtěl dál něco říct, ale neměl už sil,
a v tu chvíli zpět mrtvej pad',
tak skončil dnes Bob žití toulavý,
je už tam, kam my všichni jdem,
jen zmařil svůj čas, všechny síly svý,
a pak tiše ho skryla zem.
Čas př
Dišel pak zlej, všude suchopár,
vyschla do kapky voda z j
Gam,
skot m
Dučila žízeň, tr
Hmiápil žár,
že snad zm
Emiěknul by ďábel s
Aám,
co B
Dob tehdy řek', nám teď v uších zní,
dřív než našel svůj věčnej kl
Gid,
jdeme př
Dekopat hrob, snad s
Hmie objasní,
jakej sm
Emiysl moh' n
Aáznak m
Dít.
My ryli jsme tam, kde kříž byl a kmen,
hrob jsme hloubili beze slov,
v tom křemen se blejsk', jak šel s hlínou ven,
a v něm zasvítil žlutej kov,
pruh k horám se táh', měly zlatej bok,
a až do dneška od těch dob,
ten nejlepší důl, co má Idle Hog,
znaj' pod jménem Bobův hrob.
