Alba s touto skladbou:
Originální nahrávky ze 70. let,
Story,
Karel Gott 1974,
Kolikrát jsem stál tam, před tím krámkem
kde mě hřál i mráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým zámkem
jenom já a čas.
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátla
ze starého rámu dívčí tvář mě zmátla
dívčí tvář, jak růže ukrytá
v šál okrový.
Čekal jsem, že dá mi znamení, zbytečně
dívala se na mé trápení, netečně
přesto jsem ten obraz toužil mít
tam v podkroví.
Přišel náhle pán a obraz koupil
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna
tahle krása bývá u ženy málo platná
sny, že dívku láska oživí
nám pominou.
K obrazům snad můžeš lehce vzplát, je zvláštní
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní
malíři mi tohle rouhání
jistě prominou.
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně
teď už vím, kde láska pramení, skutečně
teď už vím, že na mé znamení
jistě odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la
Teď už vím, že na mé znamení
odpoví.
