Jsme panna a orel a každej jsme jinej,
voda a oheň víš je to náš příběh,
Vodárka,lázně, bylo nám krásně,
celej den s Tebou, víš že jsi anděl
plné rty a hřejivej pocit, tvůj krásný pohled, víkend na kořen
stojíme v obětí víme že to skončí,
čas je neúprosný, blíží se podzim, až spadne listí tak umřou city,
vodejdeš navždy, zbudou vzpomínky,
když se blížíš mám husí kůži, když odcházíš chci se víc sblížit.
Ten den v přírodě znamenal tolik, nedal jsem najevo a teď mě to bolí,
když koukám do zdi..tebe mám v hlavě, cítím tvůj dotek, pohled i nádech.
Cejtím tě u mě, vídám tě ve snech, je to jen paranoia a ty jsi jinde,
slyším tvůj smích, vídám tě ve dveřích,
přicházíš za mnou s úsměvem na tváři.
Stála jsi u mě, když jsem byl na dně, je konec srpna a já jsem prázdnej...jenom prázdnej...Yeah!
Chyt jsem tě za ruku a dal ti první pusu,
koupil ti zmrzlinu a vzal tě kolem pasu.
Bylo to fakt nádherný, bylo to fakt nevšední,
při každým tvým dotyku jsem zažíval jiskření.
Tvý krásný hnědý oči a tvý rozpuštěný vlasy,
při pohledu na tebe všechny smysly ztrácím.
Něco nám vleze do cesty asi jsou to kilometry,
sotva jsem tě poznal a už si můžu balit kufry.
Byla jsi ta náplast, kterou přines čas,
opravdový důkaz, že zas dokážu milovat
nebyl to jen apríl, byl to můj druhej patník,
teď začíná škola a já si stavím pomník.
Ty stovky sms, líbala si mě před spaním,
usínám bez tebe cítím tvoji dlani,
svět byl krásnější s tvými polibky,
ty něžný dotyky jak bohyně Afrodyty.
Jsi tak dokonalá s tebou jsem vše zvládal,
děkuji ti za to že jsem tě vůbec poznal.
Ruku v ruce po městě nic nestojí v cestě,
jdeme spolu dál za mlh i deště.
Září nám vše maří tak natáhni paži, půjdem spolu dál,
roním slzy po polštáři.
Stojíme v obětí oba dva dojatí,
asi jsem prokletý, prokletý, proklatí.
Nezapomenu, jak jsi stála jen vedle mě,
i když jsi daleko, tak jsi byla světlo v tý mý černý tmě.
Řekni proč odcházíš? nechci zůstat sám
Proč se mi vytrácíš? když otvírám svý ruce dokořán....
