Jednou pochopím, že správná cesta byla jiná
to až se mi bude život promítat před očima,
teď nad tím můžu přemýšlet noc po noci,
nemůžu na to přijít, není mi pomoci,
sám nevím, jak to mám celé vnímat,
miluji jen jedinou a nechci si to přiznat,
udělal jsem chyb, víc než dobrých věcí,
je mi to líto, už to tak fakt nechci
Chtěl bych svůj život, začít žít odznovu,
všechno bych změnil, k tomu dobrému,
i přesto že to nejde jsem rád za to kde žiju,
za Havířov, kamarády a za rodinu,
za Vacha, že stál stále za mnou,
za každé víno, které jsem vypil s Pastou,
za Lela, díky němu píšu bary,
za všechny, kteří za mnou stáli
Vím, nejsi v tom sám,
já nezazlívám,
všechny ty rány, co čas přines nám,
za tvoje sny, ruku do vohně dám
svět není tak zlej, jak někdy se zdá..
Nemůžu přemýšlet, proč je to tak
asi jsem byl stvořen k tomu, abych musel psát,
tolik otázek a přitom žádnou odpověď
člověk vidí jinak věci, brácho, čím má větší věk
řekni mi proč, protože já to stále nevim,
pořád jsem to já, i když spím a nebo brečim
přemýšlím, nevím, hledám, nenacházím, tak sedám,
ale to co jsem měl, brácho teď už asi vážně nemám
ztratil jsem mnoho věcí,zával vítr jenom text,
ale přemýšlím nad tím, kdo je to vlastně kamarád,
nedokážu prostě přemejšlet nad tím vším,
mnohokrát jsem zklamal já to moc dobře vím, vím
zklamal jsem otce, matku, babičku a dědu,
chtěl bych moc, ale navrátit to nedovedu,
nechci přemejšlet a tak odcházím pryč,
malej Milan,..
Vím, nejsi v tom sám,
já nezazlívám,
všechny ty rány, co čas přines nám,
za tvoje sny, ruku do vohně dám
svět není tak zlej, jak někdy se zdá..
Myšlenky mé, které probíhají mou hlavou,
pořád přemýšlím, nad jednou osobou,
nedá se to stopnout, nedá se zapomenout,
ty vzpomínky, který prožival jsem jen s tebou,
všechno to vzal čas, ale já přemýšlím stále
o tom všem co bylo a o té celkové kráse
vše jde od desiti k pěti a nechci to nechat jen tak
všechno se jebe a mě to stále nedává spát,
chtěl bych se ztratit všem alespoň na chvilku z očí
neustále hádky doma, jsem zvědav kdy to skončí
Nemohu přestat uvažovat žere mě to zevnitř,
chci od toho pryč, zamknout, zahodit klíč,
přemýšlím o všem a pak o tom na papírek píši,
přemýšlím nad tebou dědo, vím, že mě nahoře slyšíš,
udělal jsem chyb víc než dost,
ale nesmím se ohlížet dozadu už je to minulost
Vím, nejsi v tom sám,
já nezazlívám,
všechny ty rány, co čas přines nám,
za tvoje sny, ruku do vohně dám
svět není tak zlej, jak někdy se zdá..
