Prohlížím ty starý fotky,
vidím bratry z jiný matky,
vidím se mezi nima
ty prima časy mezi lidma
pryč sou ty starý časy,
kdy sem byl
jeden z tý velký masy,
teď jsem vyvrhel
tý masy sem se nedržel,
nechtěl sem bejt pořád zticha
nakonec mě odsoudila ta tvá pýcha.
Není to tím, že jsem chtěl bejt něco víc než ty,
děsily mě ty naše debaty
jak zbytečný jsou mý sny...
Nechtěl jsem jen tak sedět
i když sem věděl, že tě to jebe
ale nemoh jsem vědět,
že za hledání sama sebe
zaplatím lidmi, co sem měl nejblíž sebe a tebe
a naivně jsem myslel, že ti noví spadnou z nebe...
A ty bloudíš a jen sníš
a snad už víš, že to nevrátíš.
Lidi jdou pryč v hlavách chtíč, těla omotaná závistí.
A závoj krutosti ušitý bytostmi z tvých nočních můr a ty bloudíš, bytostí se bojíš i když víš, že jenom sníš.
A teď jsem tady na to sám
konečně ty lidi znám
zbyl mi po nich velký šrám,
ty lidi ovce hladový
mysleli, že je to chvilkový
mysleli, že mě to přejde
už je to dlouho a nějak to nejde...
A zdi maj pořád oči
ty pohledy, co se na mě točí
mám pocit, že po mně někdo skočí,
ale chybí mi ty chvíle,
kdy nesly to břemeno se mnou celý míle
teď to mám na zádech sám a bojuju proti kýle...
Nosím černý brýle, tenhle svět vidím černobíle
uvíz sem v díře zády k světu proti svý víře,
pálím tuhle větu
slova sou víc než pěsti
na rtech mám pistoli
jdu dál a nedochází mi, že jdu i pře mrtvoly...
A ty bloudíš a jen sníš
a snad už víš, že to nevrátíš.
Lidi jdou pryč v hlavách chtíč, těla omotaná závistí.
A závoj krutosti ušitý bytostmi z tvých nočních můr a ty bloudíš, bytostí se bojíš i když víš, že jenom sníš.
