Mistr Pavel Tůma,
není žádný blůma,
jistě talent největší
za všech sochařů má.
Nežli dělat kýče,
chop se raděj rýče!
To je jeho přísloví,
co se kumštu týče.
Léta už mu v Davli sedím jako model umělecký,
pro světový géniusy a postavy velký český,
za Jungmanna a Goetheho daroval mi mistr sám
další boty zvané krychle, ó, jak já se mám!
Když jsem šel do Michle,
tížily mě krychle,
když jsem sundal krychle,
tak jsem šel zas rychle.
Spěchám za Mařenkou,
už se na mě těší,
upeče mi buchty,
tak to ona řeší.
Lidé na mě pokřikují: "Jak se vede pane Jungmann?"
Jiní zase pokřikují: "Kampak jdete, pane Goethe?"
To je důkaz, že má práce není vůbec labilní,
v mysli lidí zůstane tak vždycky stabilní.
Když jsem šel do Michle,
tížily mě krychle,
když jsem sundal krychle,
tak jsem šel zas rychle.
Spěchám za Mařenkou,
už se na mě těší,
upeče mi buchty,
tak to ona řeší.
Lidé na mě pokřikují: "Jak se vede pane Jungmann?"
Jiní zase pokřikují: "Kampak jdete, pane Goethe?"
To je důkaz, že má práce není vůbec labilní,
v mysli lidí zůstane tak vždycky stabilní.
Když jsem šel do Michle,
tížily mě krychle,
když jsem sundal krychle,
tak jsem šel zas rychle.
