EmiSlunce zašlo, hvězdy
Amisvítí,
D7usnul kraj a
H9spí už kvítí,
Emičervánek i
Dptáčkové šli
Emispát,
Emioheň voní, oči
Amiplanou,
D7Manitou
H9bdí nad osadou,
slyš
Emibaladu, kterou ti budu
Emihrát.
Jednou z jara se pár trampů
vydalo k řece do campu,
krajinou tak jarem vonící,
neštěstí se tiše kradlo,
aby plnou vahou spadlo
na trampy tak nic netušící.
EU věčného se sejdem ohně,
jak kázal Manitou všem
H7dětem svým,
Ev ráji trampů budem žít
Asvorně,
zas se
Esetká
H7druh s druhem
Esvým.
V tichém podvečerním šeru
jedou k protějšímu břehu,
kde je kamarádi čekají,
v tom se loďka zakymácí,
dívka rovnováhu ztrácí,
všem se teď až dech zatají.
V chladných vodách horské říčky
mizí mladé tělo dívky,
kamarád hned loďku obrací,
jenom veksl ze zad strhne,
do chladných vod se rychle vrhne
by zachránil dívku tonoucí.
U věčného se sejdem ohně,
jak kázal Manitou všem dětem svým,
v ráji trampů budem žít svorně,
zas se setká druh s druhem svým.
Voda plyne a čas letí,
konec jednou těchto dětí,
jimž příroda byla mateří.
Ve vlnách jsou těla skryta,
všemi trampy pláč teď zmítá,
dvě místa v osadě osiří.
Rok po roce v Grédo campu
schází se vždy mnoho trampů,
na kamarády vzpomínající,
vždy na mohyle, kde je psáno,
co je dobrým trempům dáno,
že se jednou všichni setkají.
U věčného se sejdem ohně,
jak kázal Manitou všem dětem svým,
v ráji trampů budem žít svorně,
zas se setká druh s druhem svým.
===
Tuto píseň složil Huňáč. Grédo je osada na Labi u Dvora Králové n/L kde v roce 1964 zahynuli kamarádi Ketty a Akéla.
