Alba s touto skladbou:
Písně, které vydal bez alba,
Když jsou dveře otevřený-stačí vkročit
-je to jak nastoupit do vlaku a všem udělat tradáá
Na nástupišti se loučit,i když nemáš ani páru
jak je cesta tvrdá ani co se bude dít v tom vlaku
MÁM CHUŤ SKOČIT, na všechno se vy****, nechat plavat
Nechtěl sem tak brzo trojčit-vim že nemá smysl nervy svý si lámat..
Furt dokola váhat sedat vstávat.
Co bych jen dal za ten okamžik-znovu stát u vlaku a mávat..
Nástupiště první kolej odjezd číslo deset
Kde jen štěstí je kam zmizelo a muj pulz na 500
Až dolu pod kola kleslo tam kde vidim malý zázrak
V den kdy zastavil se čas se rozjíždí vlak do neznámá
Je čas jásat, před odjezdem slyším zůstaň s náma
Život není Dáma ani jiná hra co každej zná
Vystopit se mi jen nechce, zavřít dveře, doufat v zítra
Důmyslný pravdy nejen jedna část v tom vlaku zůstává
Kola skřípou plnou parou vpřed-se ztrácím pod tou vlnou
Zvuky plný skriptů, moje dlaně čím dál tím víc blednou.
Splinu s tím vším, vím že nemá smysl to brát cestou jinou.
I když nechci, moje nohy jdou a jdou a jdou...
Modrý nebe, slzy v očích, hnědá zem a ta se točí
Dávno vim že všechny hříchy žádná zpověď nezůročí
Hazim kostkou jak trestanci- i přes to dál hrajem
Tudíž na tý střeše vagónu jsem též sám sobě pánem
Ref.(4x): Sám sobě pán - vzpomínám jak jsem hrál a nedohrál
hru hříchů - hru utrpení, dnů, týdnů jak po setmění
A marně si říkal že to pravda není - že se všechno změní - Jsem sám sobě král JAU..
Namrzlejch brzd skřípot, v dáli zní záhadný šepot všechno okouzlení dávno ve mě není - vládne tma, nečekám rozuzlení
Zpět do vlaku příhod - Sám v tom polapení nečekaných náhod, jedu závod sám v tom dění
Můj osud - můj král, ptám se výsosti - jak a nebo kudy dál - V tý otázce statisíce slov, co odpoví hraj dál.
Nevím na co a proč bych si lhal
podváděl tak jako vždycky - jenže to bych ten boj nevyhrál.
Kolejiště plný starých vraků - prázdných vlaků
Žádný z nich už nikdy nedorazí na zastávku z černobílých mraků
- Zastavit a říct si "je to sen"
Víc než živá noční můra - realita v níž jsem uvězněn.
Čas stojí, slzy v očích, hnědá zem a ta se točí
Dávno vim že všechny hříchy žádná zpověď nezůročí
Hazim kostkou jak trestanci- i přes to dál hrajem
Tudíž na tý střeše vagónu jsem též sám sobě pánem
Ref.(4x): Sám sobě pán - vzpomínám jak jsem hrál a nedohrál
hru hříchů - hru utrpení, dnů, týdnů jak po setmění
A marně si říkal že to pravda není - že se všechno změní - Jsem sám sobě král JAU..
