Příběh jako z knížky vyprávěný,
ona chtěla jeho, ale on nechtěl jí,
ona doufala, že to není ztracený,
a věřila, že si jsou fakt souzení,
nikdy se nevzdala, stále mu psala,
že chce jenom jeho život by za to dala,
kráčíci tělo bez duše co jenom brečí,
po večerech nemůže spát po bytě kráčí,
on tvrdil že je to ztracený,
že to nikdy nepůjde že nejsou si souzení,
věřil že to nemá vyznám a ani cenu,
nechtěl aby byla součásti na jeho menu,
nevěřil že je tou pravou jeho vyvolenou,
měl ji za blbou a trochu ještě nedospělou,
přestal ji psát nechtěl být s mladou,
nechtěl ji ublížit byl jen sám sebou
REFRÉN:
Pevně držím ruku tvou,
ruka v ruce jdu s tebou,
sledujeme nebe nad sebou,
ty a já světlem a tmou,
pevně držím ruku tvou,
ruka v ruce jdu s tebou,
sledujeme nebe nad sebou,
ty a já světlem a tmou
Nikdy by nevěřil co se právě stane,
co se mu o nocích promítalo v hlavě,
že by ji dal šanci zkusil to s ní,
že ne nedat šanci to byl snad hřích
náhle ji vola že se s ní chce sejít,
že ji šanci dá a ona štěstím brečí,
najednou je slyšet ticho celá oněměla,
že to není možný ,a že to nečekala,
tak se spolu setkaly pevně se objaly,
za ruce se držely a polibky si dávaly,
on nikdy nevěřil že by to bylo možný,
že s ní vůbec bude ,že to bude tak krásný,
ti dva jsou spolu už nádherné tři roky,
mají spolu dítě co dělá první kroky,
nejšťastnější pár co může snad být,
jsme my dva já a ty
REFRÉN:
Pevně držím ruku tvou,
ruka v ruce jdu s tebou,
sledujeme nebe nad sebou,
ty a já světlem a tmou,
pevně držím ruku tvou,
ruka v ruce jdu s tebou,
sledujeme nebe nad sebou,
ty a já světlem a tmou
