Alba s touto skladbou:
Ivan Hlas,
Mé první,
Vůbec mě neznáš, dívko v okně čtoucí
jsem jenom obyčejný kolemjdoucí
Přesto váhám udělat krok,
jenž by určil nový směr
Nejspíš
jen po mně v konci stránky
okem blýskneš
pak nás rej písmen znovu oddělí
než přijde závěr
a rozuzlení
A rozhodně to není fér
Vždyť já už znám tvé jméno Kamila
co krásně chutná po heřmánku
Já k tobě svoji touhu vysílám
a ty čteš dvěstěšestou stránku
Teď jistě přijde chvíle nemilá,
kdy knížku zavřeš, z okna zmizíš
A já jsem pouhý člověk cizí
co od tvých dveří musí jít
To právě jen tvé jméno objímá mě
Jak rád bych nabídnul
tvým pažím rámě
cestou rájem
vymyšleným v knížce,
kterou v dlaních máš
Nejspíš
jsem asi sedmý, osmý na pořadí
Tvé rty už dávno jiný úsměv svádí
ke všem hříchům
A v zamyšlení
ty na ten úsměv vzpomínáš
Já sice znám už jméno Kamila
co krásně chutná po heřmánku
Dál marně svoji touhu vysílám,
zatímco propadla jsi spánku
Vzkažte mé prokletí všem Sibylám!
Proč prohru mou navěky věští?
Opilý potácím se v dešti,
jenž před tvým domem padá níž
Jsem kámen, který řeka omílá
A mojí lásce hrany zruší
Co bude dál, už dávno tuším -
Ty další stránku otáčíš
