Alba s touto skladbou:
Náklaďák do L.A.,
Mé první,
Na konto náhlých, krutých ztrát
ještě připíšem a několikrát
chyby, za které i nevinný
nese úděl svůj
a trest
Prý: jen se staň, co má se stát!
Zač se skryjem, až příště nám budou brát?
Zatím víme jen,
že do pekla z ráje nikdo netouží
K tobě jsem vcházel nastokrát
Prvně se pokoušel své rozumy psát
a tvůj klidný proud to všechno snášel
k mořím
někam níž
A nikdo z nás tehdy nechápal,
že jednou zabouříš
a co pak bude dál
že prosby z našich úst
ty vlastně neslyšíš
A teď v místech, kde včera
asfalt býval,
dneska je znovu jíl
Co jeden pouhý týden skrýval,
to jediný déšť dopustil:
I kdyby vítr vál a sílil tisíce dní,
už nikdy nebudem, kým jsme byli
před povodní
Co na tom, že nám plá
zlaté slunce nad hlavou?
Jak jsi mohla jen být tak zlá
řeko Moravo?
Nad zemí vládne šedý stín -
Je to přízrak našich hříchů a vin
Přesto zdá se příliš hloupé věřit,
že osud přišel k nám
A těch malý křížků na březích
A ten tichý pláč,
kde ještě včera zněl smích
Tvá síla stoletá je příčinou,
že jsem zase sám
A v místech, kde stál dům,
chybí stůl i lože
Kdo ví, zda tu vůbec byl?
Já šeptám ve tmě tmoucí:
Bože můj, proč jsi mě opustil?!
I kdyby slunce žár teď pálil tisíce dní
už nikdy nebudem znát,
co jsme znali před povodní
Proč nám jen oplácíš svojí záplavou?
Kdo ti ublížil?
Zač se mstíš, moje Moravo?
A pak, že lidskou vůli
na světě nic nezlomí!
Byla jsi silnější než zášť
a špatné svědomí
Kolik dobrých řek i zlých
naším tělem protéká
když to člověk nečeká?
Nikdy nikdo nečeká víc...
Už nikdy nebudem
kým jsme byli před povodní
Co na tom,
že nám plá zlaté slunce nad hlavou?
Jak jsi mohla jen
být tak zlá?
