Ať zákon brání říčním psům
- jdou blíž a krátí příděl snům.
Čas teď chvíli zůstal stát,
zvěř jdou lovci z houští hnát.
Dívka s kůží černých vran
svádí vítr k dětským hrám.
Má už zítra ženou být
- záblesk ohňů, přání žít.
Jízda ďáblů. úder sílou,
dům a kříž nad soumrakem tam vzplál.
Prý jen hájí barvu bílou,
křik a pláč až zkončí,
táhnou dál.
Ať zákon brání říčním psům
- jdou blíž a krátí příděl snům.
Dílo zkázy skrývá dým,
nářek dráždí ďáblův tým.
Jízda ďáblů, úder sílou,
dům a kříž nad soumrakem tam vzplál.
Prý jen hájí barvu bílou,
křik a pláč až zkončí,
táhnou dál.
''Zákon jsem já, tak nech si o mě zdát
a správnou barvu každý musí znát!
Ohňů a žár, ať bílá je noc,
chtěla s námi žít, tak to je vážně trochu moc!
Naše místo na slunci klidně si zabíráš,
nemáš na to nárok, tak proto umíráš.
Mělas, děvče, pech, že černá jsi jak noc,
chtěla s námi žít, tak to je vážně moc!''
Jízda ďáblů, úder sílou,
dům a kříž nad soumrakem tam vzplál.
Prý jen hájí barvu bílou,
křik a pláč až zkončí,
táhnou dál.
