Potkal pán pastýřku, stádo hnala -
- když jí řek o píseň, zazpívala
Zpívala o mechu, zeleným lese
a než dozpívala, tak ji tam nese
Měla sukni květovanou a živůtek těsný
a když jí ho rozepínal, řekla: To se nesmí!
On jí na to: Milá holka, ty jsi tuze hezká
však co můžu zejtra míti, nemusím mít dneska!
Ona na to: Milej pane, zejtra už tu nejsem -
- však máš-li vše, jak má býti, neváhej a dej sem
No a tak se milovali v tom zeleným lese
když tu koukaj, jak k nim z dáli hajnej se nese
Copak se tam v trávě svítí - hajnej sobě vece
- Copak se tak bíle třpytí?! To je prádlo přece!
Kdopak si tu šaty suší, kdo se v tůni koupe?
Copak se to jen tak sluší?! To je přece hloupé!
Tohle musím vyzkoumati, tohle se mi nezdá -
- vždyť to není ani prádlo ani spadlá hvězda
Tohle jsou přec - s odpuštěním - prodloužená záda!!!
- Musím ihned zakročiti, jak to zákon žádá
Nabil sobě v pušku kouli a namířil na cíl
když už však chtěl vystřeliti, tu se o strom bacil
Ti dva zatím neváhali, utíkali z háje
zatímco se hajnej zvedal notně nadávaje
Nemá pán pastýřku, dál stádo hnala
ještě všem naposled zazpívala
Zpívala o mechu, o měkkým vřesu
a já tu písničku dál světem nesu…
