Byla jednou píseň jedna,
perla C.K.kolonád.
V srpnu jako v půlce ledna
všude musela se zas a zase hrát.
Ta píseň rodem z Vídně
měla stil a měla sloh,
tak jí sám Franz Josef naslouchal vlídně,
když jí hrál pan Štraus či Knoch.
V uších ta hudba zní a s ní
valčík secesní.
Dej mi jen pár kapek vína,
dál budu hrát jenom nám.
Tvá krajková krinolína
má obdiv panů i dam.
Dej mi jen par kapek vína,
náš je teď parket i sál.
Ta chvíle ať nám připomíná
éru, kdy valčik byl král.
Všechno časem jednou zplaní
a ten valčík jakbysmet,
až se vrátil znenadání
kolem roku devatenact set.
Jenom změnil toaletu,
nová hudba, nový trend,
a šel plašit nudu do kabaretu,
kde se rodil dixieland.
Na mnoha scénách vířil prach
v rytmických synkopách.
Dej mi jen pár kapek vína,
dál budu hrát jenom nám.
Mám parket "Bé" na Chaplina
já bych tam rád nebyl sám.
Dej mi jen pár kapek vína,
dřív nežli tu sčerná sál,
pan biletář pozhasíná
zní valčík a Chaplin je král.
Jak se ten svět divně točí,
to vám ani nepovím.
Sejde s očí, sejde s mysli,
ale valčík je tu natruc příslovím.
Je starší, ale známý,
dělá dobře člověku,
a tak dodnes je tu mezi námi
v country-western obleku.
Spojil svou duši prastarou
s bendžem a kytarou.
Dej mi jen pár kapek vína,
dál budu hrát jenom nám.
Pojď, nebuď zlá v modrejch džínách,
jsi nejhezčí holka, co znám.
Dej mi jen pár kapek vína,
náš je teď parket i sál,
ať třičtvrtní takt připomíná
tu (: éru, kdy valčík byl král :)
