Má to svoje výhody, míti chajdu u vody,
dneska se to všeobecně říká.
Přijde ale potopa, udělá to pochopa,
z nájemníka máte nebožtíka.
Jářku ještě tohleto, jen tak přeci nejde to,
rybám svoje lepé tělo dát.
Vzal jsem rozum do hrsti a pohladil ho po srsti
tak jsem lehce přišel na nápad.
Inu, mám, dívenko, chajdu na vodě,
postavil jsem si ji na dno do lodě.
Jako ňákej plavčík se toulám světem,
kde zakotvím to nechám náhodě.
Na stožáru už se vlajka třepotá,
pojedem, dívenko, spolu do světa,
kde měsíček vykoukne přes palubu,
tam láska rozkvétá.
Ten, kdo chodí po souši, věčně osud pokouší,
z vlaku leze zmuchlanej jak sláma.
Lehce přijde k úrazu, z vršku sjede po vazu,
pak ho čeká na Olšanech jáma.
Dívko, nelež na trávě, brouk tě kousne po hlavě,
pojď se radši na sluníčko hřát.
Do plachet nám vítr duje, kolem racek poletuje,
všude ticho nikde žádnej chvat.
Inu, mám, dívenko, chajdu na vodě,
postavil jsem si ji na dno do lodě.
Jako ňákej plavčík se toulám světem,
kde zakotvím to nechám náhodě.
Na stožáru už se vlajka třepotá,
pojedem, dívenko spolu do světa,
kde měsíček vykoukne přes palubu,
tam láska rozkvétá.
Pevnina je nejistá, vždycky něco uchystá,
na každýho šije ňákou boudu.
Ať je květen, prosinec, v osadě je blázinec
a v poledne všude plno čoudu.
Všechno se to hlemejždí, do bot lezou hlemýždi,
myška v hrnci leckým zahejbá.
Co i kovboj na prérii, musí honit s koltem zmiji,
s námi nehne ani velryba.
Inu, mám, dívenko, chajdu na vodě,
postavil jsem si ji na dno do lodě.
Jako ňákej plavčík se toulám světem,
kde zakotvím to nechám náhodě.
Na stožáru už se vlajka třepotá,
pojedem, dívenko spolu do světa,
kde měsíček vykoukne na palubu,
tam láska rozkvétá.
