Alba s touto skladbou:
Racek,
Racek,
Celou noc četl jsem dopisy od Zarečné,
v nichž její bolest stekla mezi řádky,
já zloděj příběhů psal osud mladé slečně.
Čert vem mé svědomí, život je tak krátký!
Celou noc četl jsem dopisy od herečky,
vzpomínal na to, jak se mi v náruči chvěla.
Nepište víc, jen padla jste do mé léčky
a pro mé štěstí na to své zapomněla.
To láska k pravdě ze mě udělala lháře,
o lásce k vám v mých verších ani zmínka,
nesnesu vás a váš ustavičný nářek.
Miluji rád,
jen podotýkám.
Křičel jsem ze spaní, když jste v nedalekém bytě,
nařčena ze lhaní, porodila mrtvé dítě.
Psala jste Borisi, Borisi, mělo vaše ústa,
Borisi, Borisi, měl jste u mě zůstat.
Přijeďte, prosím, ať jej pochováme spolu,
přijeďte, prosím, trápí mě horečky.
Přijeďte, prosím, jsem sama na tolik bolu.
Na místo podpisu jen tři tečky.
To láska k pravdě ze mě udělala lháře,
o lásce k vám v mých verších ani zmínka,
nesnesu vás a váš ustavičný nářek.
Miluji rád,
jen podotýkám.
Mé tělo sevřela chapadla Arkadiny.
Duše je racek, létá u jezera.
Či je to naopak? Víte, bývám proměnlivý.
Stal jsem se rukojmím plnícího pera.
To do vás vtiskli andělé lásku Boží
a já si stelu v předpokoji pekla.
Já pro vás, Nino, život nepoložím.
Pročpak jste tenkrát přede mnou neutekla?
To láska k pravdě ze mě udělala lháře,
o lásce k vám v mých verších ani zmínka,
nesnesu vás a váš ustavičný nářek.
Miluji rád,
jen podotýkám.
Jste krátká povídka, jste to, co jste chtěla být,
jste živá výčitka, již stěží utišit,
jste herečka, Nino, těm létat nepřísluší
a snad jen nad krajinou, v níž nikdy nezaprší.
Jste rána střelná i její ozvěna, z níž mrazí,
jste příliš věrná a mě věrnost schází.
Nino, vy žijete, já jen popisuji,
tak prosím přijměte,
že už vás nemiluji.
To láska k pravdě ze mě udělala lháře,
o lásce k vám v mých verších ani zmínka,
nesnesu vás a váš ustavičný nářek.
Miluji rád,
jen podotýkám.
