R: //Tak podej mi ruku svou,
půjdeme spolu krajinou.
Nic na světě nechci víc,
než aby bylo to jak dřív.
Tak podej mi ruku svou,
půjdeme spolu krajinou.
Nic na světě nechci víc,
než aby bylo to jak dřív.//
Sice je to dlouho,ale stejně je to jako včera.
Byly jsme vedle sebe od rána až do večera.
Tisíce mil od sebe, ale stejně jako spolu.
Stoupaly jsme nahoru a padaly jsme dolů.
Jakákoliv překážka bylo nám to jedno.
Důležitý bylo přece bylo, že máme jeden druhého.
Teď už se díváme jenom do starých fotek.
Nikdy nezapomenu na ten tvůj něžný dotek.
Dál bych všechno abych mohl vrátit čas abych mohl slyšet zase tvůj roztomilí hlas ,kterej šeptá mi do ucha krásný slova lásky od tý největší zamilovaný krásky.
Já sem byl zámek a tys byla můj klíč.
Chtěly jsme bejt navždy spolu to moc dobře víš, ale všechno není tak jak bysme si přály teď tu sedím sám a ty seš někde v dály.
R: //Tak podej mi ruku svou,
půjdeme spolu krajinou.
Nic na světě nechci víc,
než aby bylo to jak dřív.
Tak podej mi ruku svou,
půjdeme spolu krajinou.
Nic na světě nechci víc,
než aby bylo to jak dřív.//
Ikdyž zdá se to už dlouho tak mě to pořád mrzí a vůbec mě nezajímá co říkají druzý ,že mám to už nechat že život jde dál jenomže jenom stebou jsem se opravdu smál už to nevrátím viď už je pozdě už ti nezáleží na mě ani mě na tobě, ale to si jenom myslíš že já pořád jsem tvůj když už o to nestojíš když tak prosím tě pluj zase zpátky do mého přístavu lásky a zase mi šeptej ty zamilovaný hlásky bude to jako dřív bude to zase krásný zase já a ty dva zamilovaný blázni
R: //Tak podej mi ruku svou,
půjdeme spolu krajinou.
Nic na světě nechci víc,
než aby bylo to jak dřív.
Tak podej mi ruku svou,
půjdeme spolu krajinou.
Nic na světě nechci víc,
než aby bylo to jak dřív.//
