Nachytal jsem ve výklenku anděla,
jak si zdvíhá rukou vlasy od těla,
ňákej chlapík s plnou pivní plechovkou,
začal si hrát v kapse se svou užovkou.
Na těle jsem ucítil, jak letí hejno jisker,
něco visí ve vzduchu, teď už to vím jistě.
Do těch vlasů spadly slunci paprsky,
ty vybuchly, jak na jaře netřesky,
nejeden chlap trhnul aspoň ramenem,
někdo písknul, no tak hoďte kamenem,
zamlaskaly činely, bylo chvíli ticho,
pak ten nářez vybuchl, rozpáral mi břicho.
Živili se v mých útrobách,
andělé, vojáci lásky,
tančili po mně a hráli andělský blues,
a pod mojí košilí, jako by to tušili,
našli ho největší kus.
Nachytal jsem ve výklenku anděla,
jak si hraje se svým tělem do běla,
jak si hraje s celým světem na život,
že i chlapi zapomenou na pivo.
Pak mi kdosi položil na oči své dlaně,
já je kamsi odhodil a zapomněl jsem na ně.
