Říkaj o mě, že jsem prokletej, můj hrad je zakletej,
v noci si věčnej život užívám.
Neláká mě vůně česneku, od doby Aztéků
se jako čerti křížům vyhýbám.
Známej jsem, to každej dobře ví,
několik století se o mě píše ve všech kronikách.
Nemám strach ze žádnejch nemocí,
toulám se po nocích a s bílou paní tančím na hradbách.
Celý dny jak v temný rakvi žiju sám,
já si s chutí na tvý krvi pochutnám.
Ne, není zač, žádný slzy, žádnej pláč,
vášní scény tvý už dávno odmítám.
Sám, to mi věř, stojím dál jak v Pizze věž,
v černým hávu, nocí, bránou odlítám.
Nepřiznám to ani náhodou, rád lítám nad vodou,
kde bych si hlavu rozbil o kámen.
Neptej se, stejně ti nepovím, co dávno o něm vím,
jednou se všichni v nebi potkáme.
