D
A7Když jsem
Dspláchl chladnou
D7
33a8
vodou
z očí
Gsny a z tváře závoj
Dšedivý,
Hmiřek mi
Emipouhý pohled
Az okna ven,
že
Eminedělní je
Aden a lenivý.
A7Já cítil dál, že v ústech mám
chuť cigaret a písní prošlé noci,
tak jsem vyšel ven a díval se
jak slunce nový den má ve své moci.
A pak mi vánek poslal vstříc
tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní,
a náhle chtěl jsem být zas s tebou
někde
Gza městem ve
Astínu jablo
Dní.
Chtěl bych být v nedělní
Gráno
v chodníku kvádrem žulo
Dvým.
A proč divný smutek
A7mívám,
to snad se nikdy nedo
Dvím.
A snad i smrt je méně
Gvážná
než tyhle chvíle neděl
Dní,
kéž mi zvony hraním
A7písní
na prášek srdce rozměl
Dní.
Šel jsem dál tou vůní
D7ranní
kolem
Gbílých kočár
Aků a dětských
Dmašlí.
Pak jsem dlouho stál a díval se
na
Hmivěci, které svět občas
Akrášlí.
A7Snad
Dvrátil se mi zrak a já se
Gnajednou zas díval na svět
Dspříma.
HmiTeď už
Emimožná tvému
Aštěstí
lépe
Emirozumím, ač
Avím, že nejsi
Dmá.
Já chtěl bych být v nedělní ráno
v chodníku kvádrem žulovým.
A proč divný smutek mívám,
to snad se nikdy nedovím.
Vždyť snad i smrt je méně vážná
než tyhle chvíle nedělní,
kéž mi zvony hraním písní
na prášek srdce rozmělní.
