Alba s touto skladbou:
Zlatá kolekce,
To už bude rok, cos mi z vlaku mával.
A teď najednou, krůček přede mnou,
trochu vázne hlas, to se někdy stává.
Taky hned co říct, slova jen, nic víc.
A ty se ptáš co já, jsem zdráva, jak se mám,
no žijem, jak se dá, znáš to přece sám.
Táhlo tě to sem, další z řádky frází,
ač vzdálen na sta mil, vlastně jsi tu byl.
Párkrát také psals, jak ti hrozně scházím,
brzy však, jak vím, smířil ses i s tím.
Ref:
A ty se ptáš co já a jak mi mělo být,
když ten, kdo zůstat má, ráčil odejít.
To člověk nechce spát a jíst mu nechutná.
Den po dni tisíckrát, ptá se a co já.
Co o tom co ty víš, jak rok zvolna míjí.
Jak se dlouží stín, svátky bez hostin.
Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí,
do čtyř holých zdí, když se připozdí.
Ref:
A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát,
je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát.
Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá.
Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš, co já.
Už to bude rok, tak tě tedy vítám,
vidět jsi mně chtěl a teď zas, abys jel.
Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam.
Někdo, co já vím, možná i tvůj syn.
Tak se měj.
A ty se ptáš, co já?
A ty se ptáš, co já?
