Déšť květy neskloní
V spánku nekonečných roklinách
V hlubokých a temných tmách
Tančí a vznáší se má duše, zmatená;
Já nevím, co je pravda,
Toho, co cítím, se nemohu dotýkat
Chráněn iluzí, jak za štítem se ukrývám…
Tak tedy kráčím dál a dál
Abych sobě předstíral;
Že můj život nikdy neskončí
A že déšť květy neskloní…
Zrcadlo na mé zdi
Kouzlí drobný a temný obraz;
Ale já si nejsem vůbec jistý,
Že tohle je můj vlastní odraz… ;
Oslní mne světlo zářící;
Boha, pravdy či reality…
A pak se bez cíle toulám nocí.
Tak tedy kráčím dál a dál
Abych sobě předstíral;
Že můj život nikdy neskončí
A že žádný déšť květy neskloní…
Nezáleží, zda jsi byl zrozen
Abys hrál králem nebo pěšcem
Protože čára každé partie je vedená tence;
Chvíli budeš smutný, chvíli šťasten…
A tak se ve skutečnost proměnil můj sen,
A já jsem stále tím, čím jsem,
A musím jím i dále být…;
A zítřku se čelem postavit.
Tak tedy kráčím dál a dál
Abych sobě předstíral;
Že můj život nikdy neskončí…
A že ani déšť květiny neskloní.
