Alba s touto skladbou:
HDP,
Řikám pravdy, který ze mě v očích světa dělaj lháře na ty jasný plány vylil se jim inkoust z mýho kalamáře co sou masky a co tváře? Co iluze co city?/ Pohledy, co na mě házel lžou jak mrakodrapy v New York city/v městě, špína z ulic nezmizela ani po skončení deště/když prší hemoglobin lidi křičej „Eště“/ tak kde sme? Ptáš se mě? Ptám se sebe sám
Jiří z křoví za velkou bílou zdí volá „poď se bít“ , já volám k hluchejm uším Kurvo, žíj a nech žít!“ / to co vysává ducha z tohohle světa nevyrábí Eta/ vždycky jen ta největší sketa rozjede hru na pravdu…takže dvakrát měř, hlavně to neřeš, uříz by sis ostudu/nevyzpytatelný cesty osudu/ až jim dojde na čem pracujou, já už u toho nebudu…
Ref:
(lalala -ženský hlas) la la la-vždycky sem chtěl mít takovejdle refrén
(lalala) tak teď ho teda mám-co líbí?
(lalala) mnohem víc mám ale věcí, který sem nikdy nechtěl
(lalala) lá la pešluj, smůla vesluj!
Jo.. chtěl sem mír jen/ ale teď už co myslel Martin Luther King tím když řek, že měl drým mír je slovo dobrý na to tvořit věty, ale jinak je mír něco jako Yetti kámoš o něm vyprávěl, nikdo ho ale nikdy neviděl /ale zní to dobře -jé mír to bych chtěl/ je tolik prázdnech slov mezi náma všema/ oddělit zrno od plev je jak hledat jehlu v kupce sena
Kdysi to byl David vs. Goliáš/teď tu máme spostu Davidů co křičej svět je náš! /další a další, nestíháš, říkáš, stejně tak i já/ bez lotu s tím stejně prd uděláš /Vostrý lokty plněj tučný konta, sranda, když nikdo stejně neví, na co se tahle fronta stojí.Tváře v pozadí, dobře ví, co ti prozradí/ každej má jen tolik pravdy, kolik si sám odhalí/ Drilujou nás v mamonu, nekoukat za oponu, mít z nás zažloutlý listy v zaprášenym šanonu..
Ref:
Joj. Hry- politický, patetický, osudy lidský, zprávy a pak sport, v hokeji sme pořád fantastický/ No a co duše ztracený? Zapomenutý, v tramvaji na cestě do fachy/budujeme kariéry, páč svobodu tu koupíme jen za prachy…. bez cíle, jakoby nás chodník pálil/ lepíme růžovou tapetu a jediný vzrušení zažíváme v neděli v supermarketu.. O.. předstíráme, přešíváme ráno horkou jehlou svět je moc velkej, a tak si v něm stavíme svůj malej.. jeětě jednou… eště jednou.. eště jednou na mě..a hlavně-Dvakrát měř, hlavně to neřeš, každém chvilku tahá pilku, uříz by sis ostudu/ nevyzpytatelný cesty osudu/ až nám dojde na čem pracujem, já už u toho nebudu… deš taky?? (lalala)
