Každý ráno, každej den v hlavě svý
otevírám výprodej vědomí.
Tuny, litry vzpomínek
jak projektily letí vpřed.
Nesou zprávy jak by rády chtěly žít.
Před společným obědem zasněží
barbiturátů bílej sen v ampulích.
V košili bílý s řemenem
oknem s mříží se dívám ven
jak plujou mraky, vidím ptáky svobodný.
Večer ještě než jdu spát, písně svý
elektrody začnou hrát ve věžích.
Další ráno další den,
vyhoďme ho z kola ven.
Nemáš páru čí postel k ránu osiří.
REF: Vzývám matku zem
až nedejde soudný den
příjmi mě v obětí.
Navracím se domů,
zatoulaný jedno z dětí.
Nepřítel naslouchá,
slunce v dáli zapadá…
