Já jako malá ráda jsem si hrála na strunách a na klávesách. Když mě moudří rádci hnali k vážné práci házeli jen na stěnu hrách. Zpívala jsem: Nebe peklo ráj nebe peklo ráj řekni, karto čím se stát. Nebe peklo ráj nebe peklo ráj, já chci jenom zpívat si a hrát.
Tak já si řekla že do nebe či pekla bez kytary nehnu se dál. Vidím brány ráje jen když nám to hraje a když máme nabitej sál. Já zpívám: Nebe peklo ráj nebe peklo ráj, řekni karto čím se stát. Nebe peklo ráj nebe peklo ráj já, chci jenom zpívat si a hrát.
Mám spoustu plánů /jó kam nás bude zítra hnát/ večer i k ránu /a celej den si zkoušku dát/ dřu víc než práci /tos měla holka dříve znát/ a rodiče i rádci smířili ses tím tak já už musím jít zas musí nám to znít a do smrti se nezastavím.
Až skončím jednou svou pouť neposednou a někdo přijde pro duši mou. Neskončí mé žerty s anděly i čerty založím tak kapelu svou. Budu zpívat: Nebe peklo ráj nebe peklo ráj, řekni karto čím se stát. Nebe peklo ráj nebe peklo ráj, já chci jenom zpívat si a hrát.
